Matematiku v každodenním životě potřebujeme všichni. I přesto se drží na prvních příčkách mezi neoblíbenými předměty. Hejného metoda tyto stereotypy boří. Drží se hesla „škola hrou“ a do hodin matematiky vnáší pořádnou dávku zábavy, neokoukané příběhy a dětem blízká prostředí. Co máme jako rodiče čekat, když si ji vybere učitel našeho potomka? Shrnuli jsme pro vás to nejdůležitější!
Nejde o experiment
Od 70. let profesor Milan Hejný systematicky zpracovával poznatky svého otce Víta Hejného. Ten už v 40. letech mapoval, proč se některé děti nesnaží úloze porozumět, ale raději se memorují vzorečky. Jak učit matematiku tak, aby se dětská zvídavost nevytratila? Základem je nebát se chybovat, ptát se a o problému ve třídě bez ostychu diskutovat. Rozvíjet tak nejen logické uvažování, ale celou osobnost dítěte.
Každý má přesně danou roli
Jaká je úloha učitele? Postupně provází žáky různými matematickými situacemi, představuje nová prostředí, v nichž se úlohy řeší, dává prostor k vyjádření dětem a sám klade otázky, které děti navedou správným směrem. Učitel tedy pracuje podobně jako kouč.
Od rodičů se čeká důvěra v dítě i pedagoga. Není třeba, aby se sami učili. Dítě se vše podstatné dozví v hodině a ideálně chápe učivo tak, že je schopné ho ostatním vysvětlit. Ptejte se dětí! Pokud něčemu nerozumí, nebo musí dohnat zameškané hodiny, najdete na každé straně učebnic společnosti H-mat QR kód s detailním vysvětlením. Skvěle poslouží i online materiály k procvičování a digitální hra Matemág.
12 klíčových principů
Koncept výuky matematiky, která je zábavná a funkční zároveň, stojí na 12 pilířích:
- Budování schémat
Každý z nás nosí v hlavě určitá schémata. Zvládnete nakreslit půdorys svého bytu nebo se postupně dopočítat, kolik oken má vaše ložnice. Stejně to mají děti. V matematice si přidávají schémata jako autobus, krokování nebo rodina.
- Práce v prostředích
Ve známém prostředí nás nerozptylují nečekané věci, lépe se soustředíme a odvážněji experimentujeme. V učebnicích jich opakovaně navštívíme 25. Při dalších návštěvách se seznamujeme se složitějšími úlohami než poprvé.
- Prolínání témat
Jevy od sebe neodtrhujeme, neučíme se jednotlivosti mimo kontext. Vždy zapojujeme nové úlohy do známých schémat. Děti si skládají střípky k sobě a objevují logické souvislosti.
- Rozvoj osobnosti
Nepředstavujeme dětem hotové postupy řešení, ale necháváme je diskutovat, zkoušet a chybovat. Roste nejen jejich vhled do matematiky, ale i sebedůvěra. Jsou méně náchylné k manipulacím a rozhodují se samy. To se hodí i mimo matematiku!
- Skutečná motivace
Správná motivace je vnitřní, ne vnější. Úlohy jsou postaveny tak, aby děti přirozeně bavily. Dítě prožívá radost z řešení, na které přišlo samo. Memorováním vzorečku nebo postupu by bylo o potěšení z vlastního objevu ochuzeno.
- Reálné zkušenosti
Všechny úlohy vycházejí ze zkušeností, které děti v dosavadním životě posbíraly v každodenních situacích. Například šijí šaty z papíru pro krychli a samy objevují, kolik má krychle stran.
- Radost z matematiky
Radost z úspěchu je hnacím motorem matematiky. Děti dostávají přiměřeně náročné úkoly. Nezasekávají se tak s obavou, že nic nespočítají, ale sebevědomě se těší na nový úkol.
- Vlastní poznatek
Přijít na řešení sám má větší váhu než převzít cizí postup.
- Role učitele
Učitel je průvodcem na cestě poznání. Motivuje, podporuje, chytře se ptá, upravuje náročnost úkolu a usměrňuje diskuzi mezi žáky. Obraz pedagoga, který diktuje definice a známkuje podle počtu chyb, tu nenajdeme.
- Práce s chybou
Analýza chyby vede k hlubší zkušenosti. I když nevyřešíme úlohu správně, pamatujeme si, kudy ne. Děti si chyby hledají samy, vysvětlují, proč je udělaly, ale nejsou za ně trestány.
- Přiměřené výzvy
Učebnice obsahují úkoly různé náročnosti. Zdatnější žáci dostávají těžší úkoly navíc, slabší žáci nejsou zbytečně přetěžováni. Každý se rozvíjí přiměřeným tempem.
- Podpora spolupráce
Žáci v hodinách pracují ve dvojicích i skupinkách, vysvětlují ostatním svůj postup řešení. Poznání často přichází právě během diskuze.
Nechte děti učit se zábavně!
Vybíráte právě základní školu a hravost Hejného metody vás oslovila? V České republice se podle ní učí matematika na pětině základních škol a další jí klasickou matematiku doplňují. Podle srovnávacích testů žáci Hejného metody ani v nejmenším nezaostávají. Jsou naopak velmi motivovaní, zvyklí spolupracovat a být v hodinách aktivní. Přijmout chybu jako součást cesty za poznáním a radost z překonávání překážek vlastními silami – to jsou dovednosti, které rozhodně využijí i mimo školní lavici!
